Roku 1669 hodil děkan do ohně růženec
Na zámku Zruč u Čáslavi vypukl požár. Jan Šlechta, děkan ze Štěpánovic, hodil do plamenů růženec, kterého se předtím dotkla milostná soška Panny Marie Svatohorské. Oheň se zastavil. Růženec zůstal ve žhavém uhlí čtvrt hodiny — a nespálila se z něj ani nit.
Šlechta pak přijel na Svatou Horu a nechal to zapsat. Přesně jako tisíce lidí před ním a po něm.
Roku 1674 sem přijel Adam Maxmilian Čistecký poděkovat za to, že mu v plném běhu spadl kůň, pistole se zlámaly a jemu se nestalo vůbec nic. Roku 1695 baron Balbín z Waldů za to, že se mu na převozu splašili koně, kočár se rozlomil — a nikdo se neutopil. Roku 1730 přivezl Václav Ditrich, měšťan z Poděbrad, na Svatou Horu řetězy, ve kterých strávil tři roky ve vězení za něco, co neudělal. Nechal je tu jako votivní dar.
To je jen malá ochutnávka. Takových zápisů jsou tu tisíce.
Co jsou svatohorské knihy zázraků
Od 17. století sem lidé nosili sepsaná svědectví o tom, co se jim stalo. Poutníci, měšťané, šlechtici, vojáci, matky. Svatohorští zapisovatelé je vedli v knihách; podle historičky Věry Smolové, vedoucí Státního okresního archivu v Příbrami, pokrývají záznamy zhruba období od roku 1639 do roku 1760.
Nejsou to legendy. Jsou to zápisy s jménem, místem, datem a často i se svědky — pramen, ze kterého se dá číst historie českého venkova stejně dobře jako historie zbožnosti. Kdo, odkud, co se stalo, komu za to poděkoval.
Už roku 1665 z nich jezuita Bohuslav Balbín sestavil latinské dílo Diva Montis Sancti — pět knih, z nichž tři jsou věnovány výhradně zázrakům. O rok později vyšlo česky jako Přepodivná Matka Svatohorská v překladu Matěje Václava Štejera. V 18. století nechali jezuité sto z těch příběhů namalovat na stropy svatohorských ambitů — každý obraz má miniaturu Panny Marie, letopočet a číslo, které odkazuje na příslušný zápis v knize. Na severní straně jsou zázraky spojené s vodou, na jižní se zvířaty, válkou a morem.
Chodíte pod nimi pokaždé, když jdete kolem baziliky. Sto konkrétních lidských osudů, tři metry nad hlavou, a téměř nikdo neví, co znamenají.
V čem je problém
Ty knihy nikdo nečte.
Ne proto, že by o ně nebyl zájem — ale protože se k nim prakticky nedá dostat. Jsou to staré rukopisy, psané dobovou češtinou a latinou, a člověk, který je umí číst a systematicky s nimi pracuje, je v podstatě jeden. Historička Věra Smolová jim věnovala roky práce, dohledává v archivech místa a jména, srovnává čísla obrazů s popisy z 19. století a s fotografiemi z počátku 20. století. Její přednášky bývají plné.
Ale přednáška skončí. Kniha vyjde v nákladu, který se rozebere. A čtyři tisíce příběhů zůstávají tam, kde byly.
Co se stane, když s tím nic neuděláme: nic dramatického a přesně to je ten problém. Papír vydrží. Jenže znalost, jak ho číst, se nedá odložit na potom — je vázaná na konkrétní lidi, ne na regály. Každý rok bez portálu je rok, kdy ke čtyřem tisícům lidských osudů má přístup hrstka posluchačů v sále — a kdy někdo, jehož předek je v té knize zapsaný, o tom nemá jak vědět.
Proč právě teď
Protože je kdo to udělá.
Garantkou obsahu a autorkou hlavních textů Portálu zázraků bude Věra Smolová — tedy člověk, který svatohorské prameny zná lépe než kdokoli jiný a strávil nad nimi roky. Nebudeme tedy vymýšlet, jak k těm knihám přistoupit. Budeme vydávat práci, která je z velké části hotová v hlavě a v poznámkách jednoho člověka a čeká jen na to, aby dostala formu, ve které se k lidem dostane.
Takhle příznivě se okolnosti nesejdou pokaždé. Prameny jsou popsané, sto obrazů v ambitech je identifikovaných, odborné zázemí je zajištěné. Chybí poslední díl: peníze na to, aby z toho vzniklo místo, které tu zůstane, i až přednášky skončí.
Co postavíme
Jedno místo, kde ty příběhy postupně vydáme veřejně, zdarma a natrvalo:
- Databáze zázraků a milostí — každý záznam s přepisem do dnešní češtiny, s vysvětlením kontextu od Věry Smolové a s odkazem na obraz v ambitech, pokud existuje
- Skeny původních stránek ve vysokém rozlišení — kdo chce, ať si přečte originál
- Vyhledávání podle jména, místa a roku — aby si člověk mohl časem zadat svou vesnici nebo své příjmení a zjistit, jestli tam někdo z jeho není
- Fotografie všech sta barokních maleb z ambitních stropů, poprvé nafocené a popsané pohromadě
- Články a rozhovory s historiky, kteří s prameny pracují
- Podcast a videa — příběhy vyprávěné tak, aby je poslouchal i někdo, kdo do kostela nechodí
Za odbornou stránkou stojí Věra Smolová, vedoucí Státního okresního archivu v Příbrami, která svatohorským zázrakům věnovala roky výzkumu — dohledává v archivech místa a jména, srovnává čísla obrazů s popisy z 19. století a s fotografiemi z počátku 20. století. U každého zveřejněného příběhu bude uvedeno, kdo jej zpracoval.
Nespustíme to kompletně hotové až po letech, ale rychleji a živě. Postupně budeme obsah přidávat, měsíc za měsícem, rok za rokem.
Na co jde váš dar
Cíl 200 000 Kč pokrývá první etapu: postavení portálu a zveřejnění prvních sta příběhů — těch, které jsou vyobrazené na stropech ambitů a ke kterým už existuje historické zpracování.
- Vývoj portálu a vyhledávání — 60 000 Kč
- Digitalizace stránek knih ve fotografické kvalitě — 30 000 Kč
- Odborné zpracování a přepis prvních 100 záznamů — 30 000 Kč
- Profesionální nasvícení a nafocení 100 maleb v ambitech — 30 000 Kč
- Produkce prvních článků, videí a dílů podcastu — 50 000 Kč
Zbývající tisíce záznamů budeme zpracovávat postupně v dalších etapách. Říkáme to rovnou: za 200 000 Kč nevznikne hotové dílo. Vznikne fungující místo a prvních sto příběhů — a důkaz, že to jde.
Adoptujte jeden zázrak
Sto příběhů vyobrazených na stropech ambitů. Sto dárců. 2000 Kč za jeden.
Vyberete si svůj — podle roku, podle místa, podle toho, co se v něm stalo. U toho příběhu pak na portálu natrvalo zůstane věta: „Zpřístupnění tohoto příběhu umožnil/a…" — a vaše jméno. Nebo jméno někoho, komu chcete adopci věnovat.
Lidé si vybírají zázrak z roku, kdy se narodil jejich rodič. Z vesnice, odkud pochází jejich rodina. Ten, který se týká ohně, protože jsou hasiči. Ten o uzdravení, protože mají za co děkovat. Není to jen sbírka. Je to způsob, jak se k jednomu z těch příběhů přihlásit.